Jistě jste někdy narazili na někoho s tak zvláštními a jinými politickými názory, že jste začali přemýšlet, kdo z vás je pod vlivem alkoholu. V tomto článku možná najdete alespoň částečné uspokojení vaší zvědavosti.
Když vám někdo řekne, abyste si představili někoho hloupého, koho si představíte? Ženu, muže, dítě, levičáka, pravičáka? Ať už si představujete cokoliv, dosti pravděpodobně je vaše představa zkreslená tím, co vás učili ve škole i doma, co ve svém volném čase konzumujete nebo dokonce státní propagandou. Článek nemá být nástrojem k výsměchu, nýbrž má vést k lepšímu poznání a porozumění tohoto tématu.
Tak se do toho pojďme pustit.
Teorie politického chování, je oblast politologie, zabývající se právě korelací mezi inteligencí a politickými názory. Stále zůstává záhadou, jestli existuje univerzální metoda, která by spolehlivě zajistila výsledky. Politologové, zabývající se tímto tématem, se tedy uchýlili k metodám již ošetřeným. Jednoduše využívají IQ a další ověřené inteligenční testy různého kalibru, kombinují jejich výsledky a postupně se dostávají k jasnějším odpovědím. Skrz několik studií, z nichž drtivá většina je amerických nebo britských, se projevuje několik úkazů. Pro srovnávaní bývá využito IQ, polygenní skóre i výše empatie, ale většina zahrnuje i rodinné zázemí a vzdělání. Forma testu většinou vypadala tak, že byl předložen nějaký názor – např. Politici by měli mít menší plat – a člověk zvolil od 0 k 10 jak moc souhlasí. Součástí byly otázky na širokou škálu témat z různých oborů života často ve formátu ano/ne nebo škála 1 až 10. Např. Čím míň vlády, tím lépe. Zdravotní pojištění by mělo být placeno soukromě. Stejnopohlavní páry by měli být uznávání stejně jako heterosexuální páry.
Moje konkluze se většinově odvíjí ze studie od Noah Carla – amerického studenta Oxfordu – Cognitive ability and political beliefs in the United States. A článku od Emil O. W. Kirkegaard – Does intelligence have nonlinear effects on political opinions? Výsledky neplatí pro jednotlivce, nýbrž platí pro větší skupiny, tam se projeví trend – neboli výsledky.
Nejdůrazněji se projevilo směřování jednotlivců, s dobrým inteligenčním založením, na levici a sociální liberalismus, v tématech jako – stejnopohlavní manželství, potraty, legalizace marihuany a ženy v práci. Také fiskální konzervatismus je na tom lépe než jiné skupiny. Konzervativci dobře vzdělaní v oblastech ekonomiky jako – přerozdělování příjmů a zásahy vlády do hospodářství, jsou na tom lépe než jiné skupiny, pokud se jedná o inteligenci.
Když se právě tyto výsledky zkombinují, vznikne docela jasný obrázek. Většina sociálních liberálu má větší potenciál na to být chytřejší než konzervativec v oblastech nezaměřených na ekonomiku. Za to u otázek spíše ekonomických se fiskálně zaměřený konzervativec jeví chytřeji. Právě proto, že naše názory tvaruje spousta faktorů, potkáte na světě geniálního konzervativce, liberála, levičáka, pravičáka, nebo kohokoliv jinak zaměřeného.
Ráda jím, zpívám a rozebírám politickou scénu světa.
“Mám docela hlad” -Jindřich ze Skalice