Neškudla jako rozený Hamlet. Moderní zpracování, které budí různorodé reakce.

Hra s kulisami, pára, houpačka z nebes a kruhové „bojiště“ – to vše nabízí nové zpracování Hamleta v Národním divadle. Režisérské duo SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) ve svém zpracování cílí především na mladou generaci, otevřenou zajímavým a netradičním inscenacím. 

Hlavní roli Hamleta svěřili Pavlu Neškudlovi, jehož výkon ztělesňuje novodobého Hamleta. Režiséři zvolili moderní pojetí klasiky, které ale u většiny diváků nenašlo pochopení.
Do sebe ponořenou, v myšlenkách zahalenou postavu Hamleta dokázal Pavel Neškudla zahrát opravdu přesvědčivě. Hamlet v podání SKUTR je mnohem chytřejší a vyzrálejší. Je velmi výřečný, a i když se topí ve smutku a (hraném) šílenství, vždy dokáže odhadnout, co se stane. Otázku života a smrti si dánský princ klade po celou dobu činohry. 
Atmosféru představení dokresluje temná a dramatická hudba, která společně s párou vytváří dojem skandinávské země a pochmurné nálady. Scéna je po většinu představení minimalistická – v pozadí jeviště stojí rozpadlá konstrukce (tribuna), která se podle potřeby zakrývá nebo odhaluje. Zaujmou také netradiční prvky, jako je dlouhá houpačka pro Ofélii zavěšená ze stropu, nebo obrovské zrcadlo ve tvaru květu. Zjevení ducha krále Dánska je emocionálně silné, což u Hamleta vyvolává nejen rozrušení, ale i odhodlání k pomstě.
Za zmínku stojí i pohyblivá kruhová platforma, která se během představení mění podle potřeby děje. Herci ji využívají originálně, někdy až chaoticky. Na konci se platforma otevře a promění v písčité bojiště pro závěrečné tragické vyvrcholení.
Fantastický výkon vedlejší postavy Ofélie ztvárnila herečka Berenika Anna Mikeschová. Dalo by se říci, že ona je hlavní postavou. Na celém jevišti působila nejvýrazněji ze všech. Její výstupy ve spojení s Hamletovými dávají divadlu vysokou úroveň. 
Naopak ztvárnění postav Rosencrantze a Guildensterna, které ztvárnily herečky Marie Poulová a Denisa Barešová, může vzbuzovat smíšené dojmy. Jejich moderní pojetí, zahrnující kufry a současné oděvy, nezapadá do celkového kontextu Hamleta. Obě postavy působí vůči Hamletovi až příliš ochotně a loajálně, což nemusí sedět každému divákovi.
Večerní představení lze doporučit spíše mladšímu divákovi, otevřenému k alternativním variantám klasických děl. Osazenstvo na představení se skládalo z mladých lidí, kteří reagovali na dění v příběhu, a i na konci se hercům dostalo řádných ovací. Ti, kdo však očekávali klasiku, mohou být zklamáni.