Január (slo), Ianuarius (lat), Leden (cze); February (eng), Februar (ger), Únor (cze)… A v podobném duchu bychom mohli pokračovat až do Dekabr (rus), December (hun), Prosinec (cze).
Ve většině jazyků jsou názvy měsíců odvozeny z římského kalendáře, kde byla většina měsíců pojmenována podle bohů, kteří v dané části roku „vládli“. (Na příklad květen – Maius podle bohyně Maiy, ochránkyně vzrůstu.)
Čeština spolu s několika dalšími slovanskými jazyky se však rozhodla pro názvy měsíců použít slova, která se na našem území používala dříve, než samotný kalendář. První písemnou zmínku nacházíme již v pramenech z doby Karla IV., konkrétně ve spisech mistra Klareta. (Jen pro zajímavost, v díle mistra Klareta je zachována také nejstarší zmínka o české pohádce, shodou okolností se jedná o pohádku O dvanácti měsíčcích.) Tato slova označovala část roku, kdy se dělo pro dané období něco typického. Na příklad v obdobím nazývaném vnor – únor se led z hladiny vnořoval do vody. Kvůli rozdílnému podnebí v zemích používajících tato označení daných období, došlo ale v některých případech u pojmenovávání měsíců k jakému si posunu. Na příklad desátý měsíc (u nás říjen) se v chorvatštině řekne listopad.
Jedinou výjimkou, co se vzniku slova týče, je květen. Pátý měsíc byl dříve označován slovem máj (původ slova je již probrán výše), které v dnešní době vnímáme spíše jako poetické označení našeho května. Máj byl také jediný měsíc, který nebyl slovanského původu. Zajímavé ale je, že v minulosti bylo právě slovo květen vnímáno naopak jako poetické označení slova máj. Slovo květen vytvořil roku 1805 Josef Jungmann pro svůj překlad francouzského díla Atala aneb láska dwau diwochů na paušti, kde nahrazovalo francouzské le mois des fleurs – měsíc květů. Novotvar květen se však rychle uchytil a brzy se stal rovnocenný slovu máj, jak významově, tak stylovým zabarvením. Ještě v době vzniku Máchova Máje bylo slovo máj vnímáno jako obyčejné označení měsíce. Je však možné, že právě použití slova máj v již zmíněném díle napomohlo tomu, že se původní vnímání obou slov označujících pátý měsíc otočilo přesně naopak, než to Josef Jungmann původně zamýšlel.
Na tomto místě je vhodné se konečně podívat na vznik slovanských označení měsíců:
Leden označoval období, kdy vodní plochy pokrýval led.
Únor je od již zmíněného vnořování ledu.
Březen může mít souvislost s břízami, může jít ale také o období, kdy je zvěř březí.
Duben je období dubů.
Květen byl již vysvětlený dříve.
Červen označoval období dozrávání a červenání plodů.
Červenec je v podstatě malý červen.
Srpen může být buď od slova sirpsti (zráti) nebo od srpu, kterým se v toto období sklízelo na příklad obilí.
Září, dříve psané zářuj, označovalo období, kdy začínala říje. Postupnou změnou a zkracováním se slovo září stalo jediným označením měsíce, které není rodu mužského.
Říjen je stejně jako září odvozené od slova říje.
Listopad je období, kdy padá listí.
Prosinec má více možných vysvětlení. Nejpravděpodobněji pochází ze slova prosiněti – probleskovati – podle slunce jen slabě prosvítajícího mezi mraky. Může být také ale od slova siný, které Slovník spisovného jazyka českého definuje jako „světle modrý (do šeda nebo do fialova); namodralý“. Další teorií je, že slovo označuje období zabijaček a vzniklo tak ze slova prase, tady se však jedná jen o lidovou etymologii[1].
[1] Lidová etymologie je mylný výklad etymologie, původu slova, na základě jen formální nebo významové podobnosti, nerespektující zákonitosti vývoje jazyka, které studuje vědecká etymologie.
Ráda tráví čas ve společnosti blízkých i vzdálenějších lidí. V introvertnějších chvilkách se sluchátky v uších a tužkou v ruce píše básně nebo kreslí.