V březnu jsem měla příležitost strávit měsíc na Freie Waldorfschule Uhlandshöhe ve Stuttgartu a byla to zkušenost, která mi toho hodně dala.
Stuttgart je hlavní město Bádenska-Württemberska. Je to město s moderní architekturou, spoustou zeleně, velkým množstvím schodů, domov automobilek Mercedes-Benz a Porsche. Také odtud pochází quadratisch, praktisch, gut čokoláda Ritter Sport. Město působí přívětivě, originálně a oproti Praze čistě, klidně a tiše.
Během pobytu jsem bydlela u rodiny, která byla velmi přátelská, otevřená a komunikativní. Anna, maminka rodiny, je umělkyně, měla jsem i příležitost navštívit její ateliér, velmi jsem si s ní na lidské rovině rozuměla. Tilmann, tatínek, učí uměleckou kovovýrobu na Stuttgartské Akademii výtvarných umění. S dcerou Fanny jsem chodila do třídy, a ona a její kamarádi mě brali všude s sebou. Fanny šije, tančí a hraje na kontrabas. Mají i syna, bydlí v Berlíně, neviděla jsem ho, ale hlídali jsme mu kočku. Rodina mě vzala mezi sebe a snažili se, abych se cítila jako doma. Mluvili jsme výhradně německy, velmi mi pomáhali a díky tomu jsem se v jazyce zlepšila, nejen ve škole, ale hlavně v každodenních situacích.
Školní den začínal kolem 6:30 ráno a do školy jsme s Fanny jezdily autobusem. Během mého pobytu jsem stihla konec epochy matematiky, celou hudební výchovu a začátek chemie. Zúčastnila jsem se i tří projektových dnů, kde jsem byla na kreativním psaní. Po škole jsme často podnikali různé aktivity, chodili jsme plavat, cvičit, nebo jen tak do města. Večer jsme obvykle doma společně vařili, povídali si, nebo hráli hry. Každý den byl nabitý, ale pestrý a inspirativní.
Freie Waldorfschule Uhlandshöhe je velká, ale přesto velmi komunitní škola. Žáci se navzájem skrz ročníky znají, přátelí se a škola působí živě a svobodně. Vztahy mezi učiteli a žáky jsou otevřené a přirozené, i když ne tolik osobní jako na lyceu. V architektonicky zajímavém a moderním areálu školy sídlí waldorfská školka, waldorfská třináctiletka (základka a střední v jednom) a vysoká škola, kde může člověk studovat eurytmii. Je to škola s dlouhou historií, a navštěvovala ji i Anna. Waldorfské vzdělávání tam má mnohem otevřenější dveře co do možností a pole působnosti, což bylo hezké pozorovat. Na druhou stranu, je dle mého názoru, kvalita předávaných hodnot a vědomostí u nás na lyceu naprosto srovnatelná, a my to navíc máme prostředkově dostupné opravdu pro všechny. Akorát to mají u nás učitelé, a docela i žáci, o dost těžší, v prváku musíme oproti Němcům, opakovat základy, oni mají oproti nám na všechno dost času, proto mohou mít i v týdnu méně hodin. Tedy takové bylo alespoň mé pozorování.
Zkušenost mi pomohla nejen jazykově, ale i osobnostně, naučila jsem se víc spoléhat sama na sebe, lépe komunikovat a získala jsem nový pohled na mezilidské vztahy. Pozorovala jsem i některé rozdíly mezi českým a německým prostředím. Pobyt v zahraničí bych doporučila každému, kdo má chuť poznat něco nového, zlepšit se v jazyce a rozšířit si obzory. Já osobně jsem velmi vděčná, že jsem mohla být právě na této škole a v této rodině, hodně si z toho odnáším a jsem ráda, že jsem takovou zkušenost mohla zažít.
Střídavě žiju a přežívám.