Nešťastný příběh lásky dvou veronských milenců ze znepřátelených rodů známe všichni. Jak je možné, že Shakespeare svým dojemným dramatem dodnes upoutává (nejen) všechny romantické duše po celém světě? Kniha je svou propracovanou psychologií postav zcela nadčasovou i pro dnešního čtenáře.
Ne každý ví, že Romeo a Julie nejsou původním Shakespearovým dílem. Na rozdíl od Mattea Bandella, který příběh zpracoval poprvé již v roce 1554, ho však posunul na zcela novou úroveň.
Romeo je v Shakespearově ikonickém podání básníkem svého vlastního utrpení, ztělesněním neřízené vášně, lásky a zápalu, který by klidně spálil celý svět, jen aby mohl ještě jednou spatřit Julii pod jejím oknem. Silná a odvážná Julie je do svého citu ponořená natolik, že jej naivně staví před vše ostatní. Když se tito dva setkají, dojde ke kolizi dvou meteorů, vzplanutí, ve kterém se nikdo neohlíží napravo ani nalevo.
Mimo Romea a Julii v knize svým chováním zaujmou i jiné postavy. Poetik Mercutio, který sype z rukávu jeden vtip za druhým, svou smrtí zlomí nejedno srdce. Dále soucitný Lorenzo, který statečně nese těžký úděl kněze a nenechá milence ve štychu.
Shakespeare používá jazyk košatý a barvitý jako podzimní les, který dobarví každý verš a vnese do něj život. Zároveň je však velmi složitý pro chápání dnešního čtenáře. Postava Romea působí nestále a nepřesvědčivě, když se na začátku zamiluje do ženy, kterou nazývá jako „krásnou, moudrou, moudře skvělou“ a hned další den na ni zcela zapomene a zamiluje se do Julie. I to je však vyjádřením jeho vášnivé duše.
Kniha v sobě střádá sílu lidských emocí, které mohou být tolik krásné a zároveň smrtící. Ukazuje, jak nesmyslná nenávist či naopak neřízená a nekontrolovaná vášeň může zahubit vše krásné. Postavy od začátku vědí, kam je jejich chování může zavést, a přesto se nechávají svými city zcela ovládnout.
Korektorka. Milovnice přírody, umění a morčat. Ráda pozoruje svět pod mikroskopem a toulá se opatovským parkem.