Antonín Dolák je filozof a bývalý vysokoškolský pedagog. Mezi oblasti jeho práce patří filozofie 19. století, filozofie 20. století (Wittgenstein, Heidegger, Foucault, Derrida, Deleuze, Žižek), filozofie mysli (Dennett), svobodná vůle a determinismus, problém jáství (Self) a vědomí. Zdroj: https://www.databazeknih.cz/zivotopis/antonin-dolak-117047
V dnešní době je poněkud kontroverzní postavou, hlavně díky jeho tvorbě na internetu, především na platformě youtube.
Tento text je čistě názorový. Rozhovor není brán jako vykládání nějaké pravdy či reálné skutečnosti.
„Jaké filosofické směry momentálně zastáváš, nebo aspoň s čím souhlasíš? Jsou tam i nějaké třeba ezoterní myšlenkové proudy?“
„Já teď hodně řeším KK, což je slušněji řečeno konvenční konformismus, nebo také konvenční konformistický konzervatismus – to, že se v dnešní době vrací jakási konzervativní kontrarevoluce, která nás omezuje. Omezuje naši svobodu, svobodnou tvorbu a tak všelijak.
Co se týče toho něčeho ezoterického, tak já jsem spíše anti-ezo, ale spiritualita mi není úplně vzdálená. Nejblíže mám možná k Buddhismu, Taoismu, k těm východním věcem, ale zajímá mě i to, jak Křesťanství vnímá utrpení. To, že je všude kříž má podle mě svůj dobrý smysl v tom, že ukazuje, že všude je utrpení. Ale také to ukazuje, kdo způsobil Kristovi to utrpení – jeho spolubratři, tedy, že to utrpení si způsobujeme často sami navzájem.“
„Křesťanství poměrně souvisí i s Anthroposofií (Rudolf Steiner). Co na tu Anthroposofii tedy říkáte?“
„Vyvinula se z Teosofie, od Marie Blavatské – ruské mystičky a teosofky.
Rudolf Steiner určitě zajímavý je. Inspiroval se i Goethem a jeho naukou o prabarvách a prafenoménech. Vůbec jeho pojetím o jakési moudrosti skrze všeobecnou znalost. Což od nás známe třeba také od Komenského a obecně od nějakých renesančních mudrců – Erasma Rotterdamského humanisty.
Steiner byl zajímavá postava, ale kromě waldorfského školství nebo waldorfských nauk, je Steiner brán jako marginální (okrajová) postava. To znamená, že hodně nauk přebral, tudíž nebyly tak originální. Pravda je, že byl schopen je aplikovat v pedagogice do praxe – dodneška se mu to vlastně daří v tom waldorfském školství, byť může být problém, že některými může být vnímán jako guru. Byla třeba kritika, že někdy se ve waldorfském školství až indoktrinují (úsilí zaměřené k slepému a odevzdanému přijetí určitých názorů či postojů) fanatizují děti a studenti. Což si myslím, že minimálně dnes už neplatí.
„Mohl bys nám jako bývalý učitel filozofie tedy představit, v čem ta Antroposofie tedy spočívá? Nějakou její hlavní myšlenku, a co třeba převzala z té Teosofie?“
„My víme, že Marie Blavatská byla také okultistka a spiritistka. Snažila se najít nějakého mesiáše. Našla ho, v Indii, v Jidu Krishnamurtim (1895–1986), kde se vlastně odklonila od myšlenek Rudolfa Steinera, který do značné míry zastává křesťanský světonázor. Takový, že je Bůh Stvořitel, který potom do světa už tak nezasahuje- z části však i moudře řídí. Není to tedy úplně deismus.
Já jsem antroposofii tedy vždycky vnímal jako jakési převlečené křesťanství, filosofičtější a abstraktnější. Systém, který je inspirován i Heeglem ve své systematičnosti. Navazuje tedy na Marii Blavatskou, na Theosofii, kde je středem Theos (řecky Bůh). U Steinera jako humanisty a antropocentrika je středem antrophos, tedy Člověk. Proto také anthroposofia, Sofia je moudrost a Anthropos znamená člověk.
Je to trochu jako náš Komenský pro dnešní dobu. Bylo to na začátku dvacátého století před 100 lety. Já to třeba vnímám tak, že ten Steiner má docela myšlenkově blízko ke Karlu Gustavu Jungovi, který přišel až po něm. Myšlenky, kde zdůrazňuje právě třeba roli barev na vývoj člověka, na vývoj dítěte, mladého člověka. Zdůrazňuje také Eurytmii, tedy pohybový vývoj. Také se tam kreslí nějaké předem dané formy, což je opět podobné s Jungem, který zdůrazňoval mandaly a tu symetrii mandal. Formy, které se kreslí a jsou přesně dány v antroposofii, jsou dosti podobné tomu, čím se zabýval Jung – mandalami. I ten důraz na pohyb, pohybovost, v té eurytmii. Eurytmie znamená: dobrý rytmus (dobré tempo).“
„Ty jsi říkal že, je to takové převlečené křesťanství. Mohl by si tu Antroposofii tedy více popsat? Co přesně tam hraje hlavní roli?“
„Je tam víra v boha, monoteistická, jako, že je tam jeden Bůh. Bůh stvořitel. Je to, ale i spojené s ezem. To znamená, že třeba waldorfáci budou mít asi větší tendenci vnímat nějakou sílu kamenů, numerologii, astrologii nebo třeba modlitby, u kterých je jednak důraz na boha, ale i třeba na dary země, dary přírody, harmonii s přírodou.
Představím si waldorfáky také tak, že budou v propoceném „duško“ tričku, tedy tričku, které nosí Jaroslav Dušek – nějaké batikované tričko. Představím si, že to budou takoví „free“ lidé, kteří prostě rádi chodí bosi po rozžhavených kamenech. Takový trošku „duškové“, což si myslím, že není nic špatného a taky je to trochu stereotyp. Vím, že dneska to tak není, že všichni waldorfáci takoví nejsou. Vnímám tam prostě liberalismus a otevřenost.
Z toho křesťanství vnímám třeba víru v Boha stvořitele a možná i důraz na jakési modlitby, což typicky je zase křesťanské. Toto bych vnímal jako asi nejpodstatnější. Zároveň bych možná vnímal jakousi víru v Božský řád, Božskou prozřetelnost, Boží vedení, Boží vládu nad světem.
Opravdu je zajímavá waldorfská architektura nebo waldorfské kresby a malby, které jsou zase velice podobné těm, které dělal Jung a jungiáni později. Já jsem třeba hodně rozebíral červenou knihu od Junga. Hlavně ty jeho geniální kresby a malby. Pak jsem se díval na kresby a malby zejména jungových pacientek z jeho archivu z Curychu, které byly také vydány česky. Vidím tam velkou podobnost.
Mně osobně, protože mám rád swag, se hodně líbí právě ta práce s barvami, která se dá vlastně, jak už jsem říkal, nacházet už u Goetha. Když Goethe mluví o prabarvě, prazákladní barvě „urfarbe“, tedy prafenoménu, prajevu, kdy vycházíme z nějaké pra-barvy a potom z toho vznikají ty naše barvy. Barvy působí na psychiku člověka. Hlavně toho mladého různě. Proto je dobré vybírat vhodné barvy ve vhodných formách…Barva není jenom barva. Barva velmi ovlivňuje psychický vývoj člověka. Proto je také důležité všímat si, jak ty barvy působí. Vím, že třeba existují nějaké barevné komory, že i waldorfáci s tímto pracují. Mají třeba takové chrámy, kde jsou speciálně omítnuté stěny, monolitickými obrovskými barevnými bloky jedné barvy.
S tímto pak ve druhé polovině 20. století pracoval třeba vynikající malíř pozdějšího věku Mark Rothko. On pracoval s působením barev, které na tebe úplně září a hodně tě ovlivňují. Já když jsem měl na podzim trochu psychickou nestabilitu, tak ona měla jednu výhodu v tom, že jsem byl mnohem více otevřený k působení barev. Proto jsem se tak víc věnoval swagu.
Jednou jsem třeba šel ještě s jednou blízkou osobou po Plzni a viděli jsme tam nějakou ženu. Ta přítelkyně mi říkala: „Ona má takovou barvu, že jsem nucena se na ni neustále dívat“. Takže my jsme ji sledovali po té Plzni, ale nebyli jsme stalkeři a ani nás nezajímalo její pozadí, ale zajímala nás vyloženě ta struktura barev jejího oděvu, která se rozechvívala v tom, jak se ta žena hýbala. Já i ta dívka jsme jí pozorovali asi 100 metrů fascinováni tou barevnou strukturou. Byl to swag.“
„Ty říkáš, že s tou Antroposofií nesouhlasíš, že ti to přijde „eso“, že je to blbý, je to hovadina. Proč je filosofie podle tebe tedy vlastně hovadina?“
„Takhle to říci, to mi přijde trochu vyhrocený. Souhlasím a nesouhlasím. Je tam prostě něco nepodložené. To, že existuje nějaký Bůh stvořitel je nepodložené. Zároveň to vychází z nějakého Steinera, který byl samozřejmě zajímavý, ale taky už psal před pěknou řádkou let, takže je potřeba se posunout trochu dál. V tomhle smyslu je to tedy nepodložené eso.
Tak třeba, když někdo uctívá sílu kamenů nebo sílu země, nebo astrologii, tak to samozřejmě jsou nepodložené, někdo by řekl až „bullshity“, ale já bych neřekl úplně „bullshity“, protože vynikající filozof Jan Votava dělal doktorskou práci na vědeckou parapsychologii a ukazuje se, že nějaké paranormální jevy pravděpodobně už dokázány jsou, byť se neví, čím jsou způsobeny. To však neznamená, že každé eso pak díky tomu platí. Určitě je všude spousta podvodů, spoustu placeba, spousta nesmyslných spekulativních teorií, které jsou úplně na vodě, na ničem, na vzduchu z ničeho. Byl bych tam velice opatrný, ale zase bych si myslel, že právě waldorfáci budou mít větší tendenci věřit třeba astrologii nebo homeopatii nebo těmhle věcem. Já jsem k tomuto spíše více skeptický.
Já hodně vycházím z podložených „hard facts“, jak se říká, z tvrdých dat, tvrdých faktů, z vědy, zejména z přírodní vědy, takže do jisté míry jsem ten scientista.“
„Antroposofie je vlastně, ale také nazývaná „duchovní vědou“…“
„Tak to nazývá Steiner, ale samozřejmě klasická věda ji nebere jako vědu. Tak to bere Steiner a waldorfáci z něho vycházející, ale jinak nikdo.
Rudolf Steiner byl v podstatě filosof, myslitel, ale na něm není podle mě cenné to myšlení filozofické, to je podle mě banální nebo okopírované. Na něm je spíše cenné, jak to aplikoval do té pedagogiky, do toho Waldorfského školství samotného. Steiner jako filosof…to co říkal on, to říkalo spoustu lidí před ním. Je to prostě křesťanský monoteismus spojený trochu s esem.
Co je zajímavý a v čem je podle mě nedoceněný, je to, že zajímavě vlastně anticipoval, Junga. Přesně v té práci s mandalami a barvami, sice tedy navazoval na Goetha a tak…, ale v tomhle byl originální. Jeho malby, práce s barvami, eurytmie, formy, vlastně mandaly, byly to, kde předjímal Junga. Skoro veškerou slávu si z toho vzal Jung, přitom ten Steiner tohle měl dříve, takže v tomhle ano. Jako filozof ne, jako člověk potom, který pracuje s tím, jak jsem říkal… mandaly, eurytmie, formy, barvy, pohyby, tak v tomto podle mě byl velice originální a předběhl svou dobu. Také v tom, jak se to pak aplikovalo do waldorfského alternativního školství a pedagogiky, tam byl také velice cenný.
Toto vnímám pozitivně. Ubral bych prostě trochu eza, ale zase ve waldorfském školství to těm dětem nutně jako do hlav necpou. Taky asi záleží učitel od učitele, ale jako není to tak, že by je tam asi indoktrinovali, že by museli být třeba astrologové.“
„Co je tedy to Waldorfské školství?“
„Já to waldorfské školství vnímám jako obrovský liberalismus šmrncnutý esem.
Je tam důraz rozvíjet člověka všemi směry. Potom tam je takové rovnostářství, což se mi líbí. Tolik se neznámkuje. Ve slovním hodnocení se vystihují klady nebo silné stránky každého člověka. Není to tak, že jsou jedničkáři a pětkaři. Není tam takový boj, mezi lidmi. Je to víc komunitní. Je to vlastně menší individualismus, v tom smyslu, že já budu jedničkář a oni ať jsou pětkaři (Já, proti všem). V tomhle je to víc kmenové, tedy tribalistické myšlení. Na druhou stranu se rozvíjí individualismus v něčem jiném, a to sice v tom, myslet vlastní hlavou, nezávisle kriticky. Moje zkušenost s waldorfáky je taková, že jsou nezávislý. Vím, že někteří lidé (moje bývalá přítelkyně byla z waldorfu, ze Semil) mají problém pak s pracovním uplatněním, protože jsou vrženi do tohoto soupeřivého světa, ale dneska už se to zase podle mě mění. Už i Waldorf vlastně udělal jakýsi kompromis a přizpůsobuje se i těm konvenčnějším formám vzdělávání. Takže waldorfáci, ty nové generace, teď mají docela dobrý úspěch. Udělali tam podle mě vhodný ústupek nebo kompromis: zachovat si jistou alternativu, ale ne tolik, protože v tomhle světě nelze být úplným hyppikem, pokud nechceme dělat jenom třeba ve skladu.
Když se ale dívám na ty ostatní alternativní školství, jako je třeba Unschooling nebo Summerhill, tak ty se posunuli možná ještě víc než Waldorf. Ovšem jsou také mladší. Principy „neučení“ Unschoolingu, jsou právě také zajímavé. Z těch alternativních škol tady, je nejvlivnější Waldorf. Montessori školství je už obyčejnější, je to víc konvenčnější. Pokud by člověk tedy chtěl volit alternativu, která je nějak robustnější, má nějakou delší tradici, není prostě jenom jedna random věc, kterou za dva roky třeba zavřou, tak Waldorf je asi nejlepší.“
„Tvůj názor na waldorfskou pedagogiku je tedy jaký?“
„Tak spíše pozitivní. Summerhill je lepší, ale u toho Waldorfu, bych, jak říkám, ještě ubral toho esa, ubral bych toho křesťanství, přidal bych více liberalismu, méně Steinera, který už je taky překonaný, ale jak říkám, v něčem byl výborný, že anticipoval toho Junga a tak.
Ten duch liberalismu, nesoutěživosti. Spíše, že jsme jeden tým, než že jsme proti sobě. Že jsme spolu. Tyto principy se nachází, ale i v jiných alternativních pedagogikách. To Waldorf není jenom unikátní, ale asi tady je nejsilnější a nejvíc alternativní.
Já, když jsem poznal waldorfáky, co tímto školstvím prošli, tak mi připadali jako alternativní lidé, kteří alternativně myslí, jsou jiní, jsou sví, jsou hodně umělecky kreativně zaměření. Oni vlastně musí tvořit.
Já si myslím, že mladí lidé rádi tvoří, a že to klasické školství je v tvorbě spíše utlumí, zatímco Waldorf to v nich naopak rozšíří. Učil jsem například v Ostravě na univerzitě jednoho kluka, který předtím také absolvoval Waldorf a on nosil originální kalhoty, které měly swag. On opravdu sešil z útržků, z kusů hadrů, velmi napohled hnusné, odporné kalhoty. Byly takové černé, tak hnusně navrstvené, z těch trsů, kusů látky. Hnusné, opravdu hnusné. To právě byl ten swag. Nosil vlastně originální věci, které jsem nikde jinde neviděl. To je pro Waldorf běžné. Waldorf prostě uvažuje jinak, má otevřenou mysl a zároveň waldorfáci opravdu uvažují tak, jako kdyby byly „tabula rasa“, jak by řekl John Locke, jako kdyby byly nepopsanou deskou, nepopsanou bílou tabulí nebo nepopsaným kusem papíru, kde jsou ochotni a schopni myslet bez předsudků, více než my ostatní. Vyhodnocují vlastně jako nepředsudkově, nepředpojatě.“
Vedoucí grafické skupiny, ale je to jenom titul. Arogantní, hnusney, potící se, zubatý skřet bez lásky.