Stromy jsou stvoření, která na první pohled nejsou moc zajímavá. Vůbec se samy nepohybují a navenek se v krátkodobém horizontu ani moc nemění. Na jaře sledujeme, jak stromy pučí a kvetou. Přes léto pozorujeme zvětšování a zrání plodů. Na podzim zase zbarvování listů a jejich opadávání. A v zimě? Nic. Stromy jen stojí a občas se pohnou v závanu větru. Jaké tajemství ale skrývají stromy uvnitř?
Kmen
Nejdůležitější částí stromu je kmen. Kmen se skládá ze dvou jasně oddělených částí – dřeva a kůry. Kůra je jako naše kůže. Chrání dřevo před houbami a brouky zvenčí. Když se kmen rozřízne, jsou ve dřevě vidět světlé a tmavé pruhy, které se střídají. Světlé pruhy byly vytvořeny na jaře a tmavé v létě. Na podzim strom ukládá živiny a v zimě odpočívá, proto vrstvy dřeva nevytváří. Pomocí letokruhů můžeme jednoduše spočítat stáří stromu. Kromě opěrné funkce proudí dřevem voda a živiny. Stromy kořeny natahují vodu do listů a z listů naopak proudí do kořenů cukry z fotosyntézy, kde se ukládají na později.
Koruna
Listy musejí být někde přichyceny a k tomu slouží větve. Větve jsou podobné jako kmen, jen jsou tenčí a nerostou přímo nahoru. Větve s listy nebo jehličím tvoří společně korunu. Když se podíváte na strom, můžete hned podle tvaru koruny rozeznat, zda se jedná o strom listnatý nebo jehličnatý, popřípadě o jaký druh stromu se jedná. Jehličnany rostou přímo do výšky a z kmene vyrůstají rovnoměrně větve. Listnaté stromy nerostou úplně rovnoměrně a vybírají si, kam jejich koruna poroste. V lese s nedostatkem světla a velikou konkurencí je výhodné mít možnost posunout korunu do mezer mezi ostatní stromy. Třeba dub, pokud má dostatek vláhy a živin dokáže svými větvemi vrůst mezi koruny ostatních stromů a zastínit je. Zastíněný strom se potom ocitne pod korunou dubu a přestane ze svých listů získávat dostatek živin.
Kořeny
Musí se proto více spoléhat na své kořeny. Kořeny pumpují vodu, živiny a minerály do těla stromu a zajišťují, aby se strom lépe udržel v zemi za silného větru. Pro stromy je také důležité napojení s houbami. Pletivo hub obalí kořínky stromů a zvýší tím plochu kořenového systému. Strom má díky nim k dispozici více vody a živin. Houby také chrání kořeny před těžkými kovy, bakteriemi a dřevokaznými houbami. Strom jim zas na oplátku přivede z listů cukry a uhlohydráty. Prostě dokonalá symbióza.
Dřevokazné houby
Ne všechny houby však stromu prospívají. Některé čekají na porušení kůry a když se tak stane je jen otázkou času, kdy se houby dostanou do dřeva. Strom se proto snaží ránu co nejrychleji uzavřít. S ránou menší než 5 cm si stromy dokážou většinou poradit. Pokud je však rána větší, tak se houby dostanou dovnitř. Strom pak bude žít, dokud ho houba nerozežere a nepřeruší proudění živin. Pokud se dřív objeví vichřice, je možné, že se strom v poškozeném místě zlomí.
Sociální cítění a spolupráce
Aby stromy předešly zlomení, vyvinul se u nich určitý druh spolupráce. Mluvit však o sociálním cítění u stromů je trochu přehnané. Existuje však studie, která pozoruje býložravce v afrických savanách. Býložravci okusují listy akácií. Po chvíli se však přemístí k jiným stromům o 50 až 100 metrů dál a pokračují v jídle. Studie zjistila, že když se býložravci pustí do jídla, akácie začnou do listů ukládat hořké látky. Býložravcům přestanou listy chutnat a přestěhují se k jiným stromům. Vedlejší stromy mají však také hořké listy. Jak se to dovědí? Strom, který je okusován, varuje ostatní vylučováním plynu ethylenu a ostatní stromy naplní své listy také hořkými látkami.
Stromy nespolupracují jen v savaně, ale i u nás v lese. Malým semenáčkům chybí světlo, protože jim stíní velké stromy. Vzájemně se napojí skrz kořenový systém a velké stromy dodávají semenáčkům cukerný roztok ze svých listů. Bez podpory mateřského stromu by semenáčky nepřežily. Semenáčky čekají na čas, kdy velký strom umře. V tu chvíli se k nim dostane více světla a malé stromky získají dostatek živin, aby mohli vyrůst do výšky a zaplnit místo po velkém stromu. Takto fungují krmivé druhy stromů. Nekrmivé mají lehká semena, která letí daleko od mateřského stromu. Tyto semenáčky vyrostou na slunném stanovišti, proto nepotřebují, aby jim někdo dodával živiny. Rostou ale velmi rychle a tvoří větší buňky dřeva. Stromy jsou pak křehčí a mohou se lépe zlomit. Z tohoto důvodu mívají kratší život než stromy rostoucí v lese.
Článek je inspirovaný informacemi z knihy Příběhy stromů od Petera Wohllebena.
Redaktorka. Má ráda přírodu a dlouhé knihy.