Národní divadlo nám nabízí mnoho divadelních inscenací a jednou z nich je hra Hamlet od Williama Shakespeara. Hra Hamlet je častou inscenací mnoha divadel, dá se říci obecně nesmrtelnou inscenací. Hamlet se již v Národním divadle hrál, v roce 2023 však přichází nové provedení zpracované režiséry Martinem Kukučkou a Lukášem Trpišovským (SKUTR).
Tato činohra nás provází příběhem mladého Hamleta, který je pln myšlenek o smyslu života a jeho náplně. Tyto myšlenky v něm vyvolala nedávná smrt jeho otce, která byla v rané chvíli zneuctěna sňatkem jeho matky s bratrem krále Claudiem. Prožívá chvíle nepochopení lidského života a jeho hodnoty.
Velkou částí divadelního představení je její vizuální vzhled. První dojem udělá na diváka prostředí, které by ho také mělo dostat do správné atmosféry celé hry. Scénografické provedení hry Jakubem Kopeckým na nás nepůsobí přeplácaně. Divák se na začátku hry může soustředit na postavy a jejich dialogy. V mluvě je zanechán jazykový duch staršího textu, což vede k naprosté soustředěnosti, aby z děje nic nevypadlo. Také proto mi v divadelní hře nechybělo vyjádření podstaty výraznými kulisními prvky. Já jsem šla na Hamleta bez vědomí, jakým stylem je proveden. Měla jsem v hlavě divadelní hru vytvořenou mou fantazií, která vznikala při čtení knihy. Těšila jsem se, až budu představu porovnávat. Znalost knihy mi byla v pochopení hry velice nápomocná. Moderní prvky jsem si uvědomovala a nebyla jsem zmatená, zda je toto obsaženo v originále. Zaskočilo mě obsazení Rosencrantze a Guildensterna dívkami. Napadla mě myšlenka, jestli jsem se celou knihu nemýlila o tom, že jsou to hoši. Neřekla bych, že se mi nápad s výměnou pohlaví nelíbil, tyto role (ztvárněny Marií Paulovou a Denisou Barešovou) z mého úsudku opravdu mohly hrát i ženy. Myslím si, že odpovídaly podmanivému charakteru dvou holomků, kteří si hrají na věrné přátele.
„Hamlet: Ah… Gertruda: Co jsi to udělal, můj Bože! Hamlet: Co já vím? Je tam král? Hamlet zdvihne závěs a odhalí Poloniovo tělo. “ [divadelní hra Hamlet, překlad Martin Hilský] Dalším z uměleckých prvků byl motiv cigarety. Polonius (Ondřej Pavelka) je v divadle muž na vozíčku, během jeho vystupování často můžeme shledávat nepovedené pokusy o zapálení cigarety, po jeho smrti se však zápalu cigarety dočká a stojí bez vozíčku s dalšími postupně zesnulými.
„Ofelie: Jak poznala bych, povíš mi, tu pravou lásku tvou? Má čapka s mušlí, v ruce hůl, sandály na nohou. Gertruda: Co to má znamenat, holčičko moje? Ofelie: Co myslíte? Tak si poslechněte tohle! (zpívá) … “ [divadelní hra Hamlet, překlad Martin Hilský] Obsazení Ofélie a Gertrudy Berenikou Annou Mikeschovou a Taťjanou Medveckou tvoří kombinaci dvou žen, které mají mezi sebou nebiologický vztah matky a dcery. Spíše tedy říci, že Gertruda po Oféliině ztrátě otce cítí potřebu pro ni vytvořit rodičovskou roli. Tento Gertrudin charakter provedla Taťjana Medvecká výstižně. Byla schopna poukázat na Gertrudinu neschopnost vzepřít se, ale mateřskou lásku dětem.
Jak obsazení herců, tak práce s kulisami byla v této inscenaci famózní a nemám co vytknout. Celkově na mě hra působila dobře zpracovaná a nemám v hlavě žádné negativní dojmy. Hru bych musela vidět vícekrát, abych si povšimla případných nedostatků.
když se mám fakt dobře, jezdím na kole dobře