Věk, kdy začíná to, čemu se říká puberta je u každého individuální, ale neznám kluka, který by se v nízkém věku nesetkal s nejistotou ohledně mužství. V tomto věku nastává přirozená změna a nejistoty zažívá každý dennodenně. Ale třeba třináctiletý chlapec hledající sebe sama může velmi jednoduše narazit na přesvědčení skrývající radikální ideologie za zdánlivě pozitivní chování.
Na počátku puberty se všichni setkávají s novým druhem tlaku ze strany společnosti. Najednou se mluví o tom kdo už má holku, ale i o tom kdo má větší penis. Porovnávat se patří k lidské přirozenosti, ale nejistoty jdou s porovnáváním ruku v ruce. Když pak spatříme zdroj pochopení a pocitu bezpečí před našimi nejistotami, není divu že se ho chytneme.
Pak si ovšem musíme klást otázku, kdo nebo co nám přináší toto pochopení. Internet je vynikající místo pro hledání toho co potřebujeme, když to nenalézáme kolem sebe. Ale na internetu je nepřeberné množství všeho ostatního a obrovské množství obsahu, který má za cíl pouze upoutat naši pozornost, jestli se dokonce nepřetvařuje za něco co ve skutečnosti není.
Nejistoty se kterými se setkávají mladí kluci již byly zmíněny a je jich mnohem víc. Doma na Youtubu kliknou na video s názvem “Why girls don’t like nice guys” a už tento krok může být prvním kontaktem s manosférou. Manosféra je internetové prostředí propagující misogynii, maskulinitu a antifeminismus. Právě tyto skupiny lidí, a jsou to téměř výhradně muži, často schovávají radikální názory manosféry za jednoduché a nevinné chování. Skrývání idejí za něco co zní dobře probíhá zdaleka nejhojněji právě na sociálních sítích, významný je Youtoube a třeba Reddit, kde neprobíhá tolik propagace, ale více sdílení příspěvků mezi samotnými muži v manosféře.
Velké hnutí, za které se skrývá mnoho protiženských idejí je takzvaný self-improvement. A jak by ne, zdokonalování sama sebe je něco, co bychom měli všichni do nějaké míry následovat a je to obdivuhodné. Zajímavé ale je, že většina tvůrců propagujících self-improvement nehovoří jen o osobním rozvoji. Velkou část jejich tvorby tvoří téma žen. A tato tvorba má obrovskou sledovanost u mladých mužů. Začíná to třeba u posilování – něčeho co je zdánlivě dobré a všichni to ví, tvůrci poskytují jednoduché odpovědi na nejistoty chlapců, mluví o tom že dnešní muži trpí, o mužské síle a varují před “toxickými ženami”. Prostoru, kde se mladý muž cítí bezpečně a pochopeně se rychle chytne a začínají se otevírat další témata, jako je vracení se k “tradičně mužským a ženským rolím”, nebo toxický feminismus. Nutno zmínit, že toxický feminismus existuje a internet je skvělé místo, kde získat mylnou představu o tom že je rozšířený, nebo že většina žen za ním stojí. Myšlenka feminismu je naprosto správná a přirozená, týká se pouze rovnoprávnosti mužů a žen ve všech oblastech společnosti. Tento kontent a názor pokrývající toxicitu žen a maskulinitu mužů se nazývá Red-pill. Jedná se o referenci na filmovou sérii Matrix, kdy je Neo postaven před rozhodnutí vzít si modrou pilulku a nechat vše jak je, nebo červenou a objevit pravdu, přestože je bolestivá. Jenže objevení pravdy v manosférické Red-pill komunitě znamená, že ženy mají ve vztazích veškerou moc, zneužívají muže a brání jim v rozvíjení jejich maskulinní alfa role.
Incel – další pojem, zkratka z anglického involuntary celibate (nedobrovolně v celibátu), je další subkultura převážně bílých, heterosexuálních mužů vinících nejen ženy, ale celé lidstvo za své problémy a nejistoty. Incel, red-pill, toxický feminismus, self-improvement a nad tím vším manosféra, to nejsou žádné nereálné pojmy. Ideje těchto hnutí nám mohou přijít absurdní, ale lidé za nimi stojící jsou velmi reální, i když se nám to nemusí zdát jasné. V USA se těmto skupinám připisuje minimálně 61 obětí, hlavně skrz masové střelby. A může se zdát že to jsou uzavřené kriminální skupiny, ale manosféra je velmi jednoduše dostupná a pro mnoho mužů lákavá internetová komunita. Komunita mužů zahořklých na společnost, naštvaných na ženy.
Proč se to děje? Dalo by se to částečně připsat poměrně dynamickým změnám ve společnosti v naší době. Změny jsou samozřejmě k lepšímu, ale muži možná neví jak se teď chovat, možná nemají dobré mužské vzory, možná neví čím mají být. Hledají uznání a své místo ve společnosti, manosféra nabízí jednoduché ale toxické odpovědi. Pochopení toho, proč se muži do manosféry dostanou, je klíčové pro porozumění celé dynamiky a taky pro nalezení řešení pro muže, kteří se cítí osamělí a frustrovaní. Vyrovnávají se mužské a ženské role, to se ale kombinuje s tlakem aby některé aspekty zůstaly. Každý jedinec to taky vnímá jinak. A všudypřítomné stigma že muži projevující emoce jsou slabí. To všechno způsobuje spoustu zmatku, frustrace a následné izolace a hledání pochopení. Pochopení ale může nabídnout i společnost, ne jen svalnatý pán na internetu s divnými řečmi. Otevřená diskuse je klíčová, tabuizace jakýchkoliv témat, nejen mužských emocí není ničemu prospěšná. Nejsprávnější je, když každý pochopí to co má smysl a co ne přes objektivní fakta.
To vše se netýká jen nejistých kluků v pubertě, ale celé společnosti.
Mám nad sebou rád Ježíše, dohlíží na mě.