Drážďany

Tip na výlet

Drážďany, německy Dresden, je město o velikosti poloviny Prahy. Mnoho lidí neví, že se jedná o velké město, respektive o hlavní město německého spolkového státu Sasko. Ale aby to zase nevyznělo dojmem stránky z encyklopedie či Wikipedie, zabrousíme spíše do konkrétních míst, a to k nejznámějším památkám.

Nejdříve se však vydáme vlakem, jehož trasa, lemující řeku Labe, nám poskytuje krásný výhled do krajiny. Mineme kopce Středohoří u Lovosic, hrad Střekov v Ústí nad Labem, Děčín a ještě před hranicemi projedeme údolím zvaným Porta Bohemica, v překladu Bránou Čech. Pak už následují oficiální hranice s Německem, impozantní hrad Königstein, můžeme si povšimnout i pozůstatků nedávného požáru v Českosaském Švýcarsku. Drážďany se totiž nalézají prakticky hned na druhé straně tohoto národního parku, tvořenou hradbou skal Hřenska, které máme šanci zahlédnout i z tohoto vlaku. Drážďanské nádraží nemusí být na první pohled odlišné od našeho, ale přece jenom se jedná o impozantní stavbu stojící za vidění (i podle „vlakomila“ Rudiše a jeho Návodu k použití železnice).

Ale dokonce i sem se naše Praha vetřela, jakmile se vymotáme z nádraží, už kráčíme po hlavní ulici Prager Strasse, která ústí ke stejnojmennému náměstí. Zde se většinou shlukují, především v předvánočním čase, jednotlivé stánky a trhy. Ale pořád ještě nejsme v historické části města. Čeho si ale i zde můžete všimnout, je roztodivná modrá konstrukce táhnoucí se dlouhou ulicí. Je to asi normální jev, protože v žádném z kolemjdoucích to nevyvolává úžas či zmatené pohledy. V tom případě můžeme předpokládat, že se nejedná o pouliční moderní umění, kterého je v tomto městě bezpočet. Jedná se ve skutečnosti pouze o plynovod, který se zde, na rozdíl od většiny zemí, umisťuje nad zem.

Následuje přechod, kde vám ukazuje většinou pitoreskní panáček v podobě malého chlapečka, jestli můžete pokračovat ve své cestě dál, a nebo, když budete mít štěstí, potkáte dokonce holčičku v podobě malé copaté panenky.

Ohledně dopravy, kromě aut, jsou zde nejčastější žluté úzké tramvaje a díky rovinatému terénu i jízda na kole, pro které jsou většinou vyhrazeny silniční pruhy. Případně také můžete zvolit trasu lodí po mohutné řece Labe, která protéká tímto městem.

Ale vrátíme se zpět k památkám, a to k baroknímu kostelu Frauenkirche (doslovný překlad „Kostel (naší) paní“, česky kostel Panny Marie). Tato impozantní stavba s velkou kopulí je evangelicko-luteránský kostel. I na fotce si můžete všimnout stop původního zdiva, které zbylo po vybombardování Drážďan na konci 2. světové války. Nyní je však krásně zrekonstruovaný a dohlíží na město jako za starých časů. Vevnitř je také barokně vyzdoben a můžete si všimnout i neobvyklých pastelových barev a tvaru tamních lavic, které jsou zformovány do úhledných oblouků. Zde přítomné velké množství světla spolu s prostorem ještě více podporují nebeský motiv oltáře. Poté co se dostatečně nabažíte atmosféry, je možné si vylézt až nahoru na kopuli, poskytující krásný rozhled nad celými Drážďany.

Dále jako druhá, zde nejznámější památka, je komplex budov dvoupatrové výšky, a to Zwinger. Tato barokní stavba s ornamentálními zahradami (tedy pokud budete mít štěstí a při vaší návštěvě nebude probíhat jejich rekonstrukce včetně části komplexu) měla původně sloužit jako nádvoří velkolepého zámku, který však nikdy nebyl postaven. Ale i přesto za vidění rozhodně stojí a nenechte se odradit, protože z venku je to spíše jen dlouhá budova. V dnešní době se zde, kromě pavilonu se zvonkohrou nachází především velmi úctyhodná umělecká sbírka, v jejímž čele nepochybně stojí Sixtinská madona od proslulého malíře Raffaela. Tento obraz je vystaven ve stálé expozici zvané Galerie starých mistrů spolu s dalším množstvím obrazů náboženské tematiky a také vyobrazení Drážďan např. od Canaletta. Můžete tu vidět i dočasné expozice, momentálně je zde umístěna sbírka Zátiší, a to až do 1. září 2024. Komplex poskytuje prostor i míšeňskému porcelánu, dokonce se zde vyskytuje matematicko-fyzikální salon, samozřejmě nechybí ani místní kavárna a obchod s upomínkovými předměty nesoucí motivy známých obrazů.

Dalším místem určeným pro potěšení oka uměním je Albertinum. Větší část je vyhrazena výkvětu romantismu tzv. Novým mistrům, na které však navazuje i moderní umění. Můžete zahlédnout např. obrazy od Vincenta van Gogha či Gerharda Richtera. Nechybí tu však ani umění sochařské a videoart. Když budete mít štěstí, tak je možné v kavárně situované v prostorné hale vyslechnout i místní německý sbor převážně s dospělými účastníky využívající tento veřejný prostor.

V Drážďanech je množství dalších historických budov, včetně různých kostelů, opery, a také např. Akademie umění poblíž Frauenkirche. Přesto, že tato budova vzezřením příliš nevyniká, neznamená to nic o její důležitosti, naopak, tato stavba poskytovala v minulých dobách útočiště mnoha umělcům. Byla jednou z nejlepších uměleckých škol v Evropě, vyhlášená především díky krajinářskému umění. I když stále funguje, dříve to byla velká pocta se zde vyučit tomuto řemeslu. Nejenom tato akademie, ale celé Drážďany byly v 18., a především v 19. století velmi důležitým centrem umění, ale i obchodu. Jednalo se o jedno z nedůležitějších měst v Německu.

I když už nejsou hlavním městem samostatného nezávislého státu, ale městem spadajícím pouze pod vládu Berlína, stále je důležitým kulturně-politickým centrem. Přesto, že je ze značné části znovu vystavěno, můžeme zde vidět řadu zajímavých budov či objektů. V Praze je sice určitě více památek, Drážďany však působí prostorněji, čistěji a také nověji, ale přesto má toto město své kouzlo.

Doufám, že po přečtení článku se vám při zmínce o tomto městu něco vybaví, ať už stavba, řeka, obraz, či cokoli jiného a doufám, že se rozhodnete vydat se sami na toto pozoruhodné místo a udělat si na něj svůj vlastní obrázek.

Zdroje:

Julie Stibralová

Má ráda hudbu, tanec, knihy a přírodu.

Témata

Vyhledávání