19. listopadu se se svou rodinou vydáváme do Lisabonu, hlavního města Portugalska. Jak působí jedno z nejkrásnějších měst Evropy? Jak se projevuje jeho výjimečnost? To vše se dozvíte z této reportáže, která nám může přiblížit život v tomto zajímavém městě.
Ráno rychlá snídaně a v devět vyrážíme půjčeným obytným autem směrem do Lisabonu. Dálnice, kopce, olivové háje a výhledy na širý oceán. Do Lisabonu vjíždíme po vysokém rudém mostě, přes řeku Tejo, odkud se nám otevírá pohled na blížící se město. Po pravé straně je socha Krista, pohlížející seshora na celou krajinu. Obytné auto po týdnu stráveném na jižním pobřeží vracíme. Do odletu nám zbývá ještě celý den, který využijeme k poznávání ducha Lisabonu.
Lisabon nemá ani tři čtvrtě milionu obyvatel a leží u ústí řeky Tejo. Centrum je ve čtvrti Baixa mezi kopci. Na jednom z nich je čtvrť Bairro Alto s nočním životem a na druhé straně je Alfama a pevnost Castelo de Sao Jorge se spletí starobylých uliček. Hlavní život je na náměstí Dom Pedra IV neboli Rossio. Odsud na sever se táhne hlavní třída Avenida de Liberdade.
Čtvrti města i ulice, kudy jsme vedli naše kroky, doslova pulsovaly životem. V ulicích je spousta lidí, jak místních, tak především turistů. V tomhle případě nám to ale vůbec nevadí, protože je vidět, že pro město je to přirozená kvalita, která je s ním velmi pevně spjatá. Míříme do vyhlášeného podniku Pastéis de Belém, kde prodávají tradiční portugalský koláček Pastel de nata s křupavým těstem a krémovou náplní. Dále pokračujeme v chůzi, dostáváme se do uzoučkých uliček, kde vidíme i každodenní maličkosti, které město skrývá. Dvě děti hrající si s míčem. Starší pán sedí na židli před vchodem a kouří dýmku. Žena, která věší prádlo na šňůru mezi dva domy. Vidíme lidskou tvář, která odráží radost i strasti. V uličkách je vidět diverzita mezi chudobou a turistickými místy, plné pomyslného blahobytu.
Symbolem města jsou jeho žluté tramvaje a obzvlášť linka číslo 28. Zatímco v celém Lisabonu už jezdí moderní vysokokapacitní vozy, na této lince potkáte jen staré jedno-vozové tramvaje. Je to tím, že jezdí v úzkých uličkách staré čtvrti Alfama, kde se nové tramvaje rozhodně nevytočí. Ulice úzké právě tak na jednu tramvaj, samá zatáčka. Tramvaj se doslova řítí z kopce. A tuto jedinečnou možnost, poznat město i z jiného úhlu, jsme si nenechali ujít. S pocitem lehkého adrenalinu v žilách vystupujeme. Ulicí se dostáváme k ústí řeky, kde je spousta podniků a restaurací. V jedné z nich, Mercado da Ribeira, ochutnáváme bacalhau à brás, tradiční pokrm z tresky. Po jídle se procházíme podél řeky, kde je též spousta podniků. Lidé posedávají, baví se, zpívají a tančí. Opodál hraje hudba, pětičlenná kapela, hrající chytlavý jazz.
Město též nabízí mnoho po stránce umění. V Belému vcházíme do Museu Berardo a necháváme se pohltit díly Warhola, Dalího a Picassa. Poté se přesouvám do LX Factory, někdejší továrny proměněné v pulzující centrum kreativity. Zdi tu křičí barvami streetartových muralů, designové obchody lákají na neotřelé kousky od mladých tvůrců a v útulných kavárnách se scházejí studenti, umělci i podnikatelé.
Za celý den jsem město viděla z několika úhlů, co se týče i architektonické stránky. V jedné chvíli stojím před manuelinským mistrovským dílem, klášterem Jerónimos, kde jsou pohřbeni slavní mořeplavci. O kus dál se do výšky tyčí futuristické věže v oblasti Parque das Nações, postavené u příležitosti Expa 1998. Město je doslova učebnicí architektury pod širým nebem. Od zdobených azulejos, modrobílých kachliček, které zdobí domy i stanice metra, až po zanedbané fasády starých činžáků v Bairro Alto. Ale právě zmiňovaná diverzita města dělá Lisabon tím, čím je.
Sice jsme v Lisabonu byli pouze 24 hodin, ale za tu dobu jsme dokázali navnímat atmosféru, jak je tam živo a zároveň takový vnitřní klid. Ochutnali jsme místní jídlo, viděli lisabonskou architekturu i umění, ale především radost ze života, kterou nám místní obyvatelé předávali.
Ano, i po 24 hodinách jsem si město velice oblíbila, a velmi ho doporučuji navštívit všem, co rádi poznávají cizí země, města a kultury. Byl to skvělý čtyřiadvacetihodinový zážitek.
šaty s vlečkou stříbrem vyšívané, ale princezna to není jasný pane