Běh pro Paměť národa není pouhou sportovní událostí. Je to důrazná pocta těm, kteří se nebáli postavit zlu, ať už v temných časech nacistického protektorátu, nebo v represivním systému komunistického Československa.
Každoroční akci pořádá organizace Post Bellum, která stojí za projektem Paměť národa. Je jedním z největších archivů vzpomínek pamětníků 20. století v Evropě. Její poslání je jasné: uchovávat příběhy odvahy, odporu a statečnosti, které by jinak mohly zmizet z kolektivní paměti.
V sobotu 17. května se prostor před bránou obory Hvězda proměnil v živé centrum vzpomínek a solidarity. Desítky stánků, stovky účastníků a pestrý doprovodný program vytvořily přívětivou atmosféru, která provázela každoroční Běh pro Paměť národa po celý den.
Program oficiálně začínal v 8:30, ale prostor se začal výrazněji zaplňovat až kolem deváté hodiny. Návštěvníci přicházeli postupně, rodiny s dětmi, senioři i jednotlivci.
Mezi jednotlivými závody měli lidé možnost prozkoumat desítky tematických stánků. Nechyběla prezentace organizace Post Bellum, informační panely s příběhy pamětníků ani stánek s občerstvením z indické kuchyně. Velký zájem budily i aktivity pro děti a mládež. Účastníci si mohli vyzkoušet žonglování, baseball nebo si nechat pomalovat obličej.
První závod dne byl pětikilometrový okruh vedený malebnými cestami obory Hvězda. Startoval v 9:30. Předcházelo mu energické bubenické vystoupení, které účastníkům dodalo rytmus i odhodlání. Poté se už pole běžců rozběhlo do ticha přírody, každý se svým vlastním cílem.
V mužské kategorii si první místo s úctyhodným časem 19 minut a 22 sekund obhájil teprve třináctiletý Jakub Kotrba. Výjimečný výkon předvedla i jedenáctiletá Alžběta Přikrylová, která se stala nejrychlejší ženou s časem 21 minut a 59 sekund.
Mezi pětikilometrovým a desetikilometrovým závodem patřil prostor těm nejmenším – na programu byly rodinné a dětské běhy. Kratší tratě zvládla i batolata v doprovodu rodičů, starší děti pak závodily s nefalšovaným nasazením. Atmosféra byla přátelská a povzbuzující a v cíli na děti čekaly sladké odměny.
Ještě před startem delší trasy jsem se rozhodl oslovit několik účastníků s jednoduchou otázkou: „Proč se závodu účastníte?“ Odpovědi byly různé, ale všechny měly podobné důvody – radost z pohybu a silný vztah k hodnotám, které Běh pro Paměť národa připomíná.
„Běhání mi dělá radost a myslím, že je důležité nezapomínat na minulost,“ odpověděla paní Lenka (70 let). „Proto jsem ráda, když se do takové akce můžu zapojit. Běhů pro Paměť národa se zároveň účastním již několik let za sebou a mám z toho takovou tradici.“
Když jsem si všiml, že má na hrudi startovní číslo pro desetikilometrovou trať, zajímala mě i její příprava. Odpověď mě upřímně překvapila:
„Tento závod je pro mě takový odpočinkový, protože před dvěma týdny jsem zaběhla pražský maraton. Takže naběháno mám až až,“ dodala s úsměvem.
Zlatým hřebem dopoledního programu byl desetikilometrový závod, který startoval krátce po dětských bězích. Trasu tvořily dva okruhy kolem celé obory, které kombinovaly lesní stezky a zpevněné hlavní cesty. Hlavní výzvou bylo táhlé stoupání k letohrádku Hvězda, které prověřovalo kondici, ale i odhodlání účastníků. Tohoto závodu jsem se zúčastnil i já s cílem pokořit čas 50 minut. To se mi povedlo především díky skvělé podpoře ostatních účastníků a motivačním citátům rozmístěným po celé trase. Nakonec jsem si odnesl 44. místo s časem 44 minut a 58 sekund. Přesto jsem byl spokojený se svým výsledkem, a ještě jsem si odnesl skvělý zážitek.
Celá akce byla velmi dobře zorganizovaná a zanechala ve mně silný dojem. Rozhodně bych ji doporučil každému, kdo má rád běhání a zároveň mu není lhostejná naše historie. A kdo ví – třeba se tam příští rok potkáme.
Mám rád sport a espresso.